No. 2 MIRRORS

Články by měly začínat vždy nějakým úvodem, ale co říct o zrcadlech? Že to jsou monochromní reflexní desky, ve kterých se odráží obraz? Ano, tato definice je nám všem velmi známá. Ale existují i další, netradiční, varinaty a s těmi vás seznámím v tomto článku.

RANDOM INTERNATIONAL / A STUDY FOR A MIRROR

Druhý díl tohoto seriálu začnu ateliérem rAndom int., kterým jsem minule skončila, tudíž ho již nemusím představovat a můžu přejít rovnu k první ukázce nového tématu. A study for a mirror se týká okamžitého, prchavého obsahu obrazu. Divák se kouká do zrcadla, kde se spolu se světlem objevuje portrét, který téměř hned po svém vykreslení vybledne a znovu se vrátí do zrcadlové reflexe. Účelem je dosáhnout dvojího efektu – narcistického a voyeurského zároveň, který vytváří entropickou existenci. V jeden moment sledujeme náš autoportrét a v dalším opět čistou monochromní plochu.

DANIEL ROZIN / MECHANICAL & SOFTWARE MIRRORS

Daniel Rozin je umělec, pedagog a vývojář z Jeruzaléma pracující v oblasti interaktivního a digitálního umění aktuálně žijící v New Yorku. Jako interaktivního umělce ho zajímá hlavně instalace a socha, které mají jedinečnou schopnost měnit se a reagovat na přítomnost diváka. V mnoha případech se stává divák nedílnou součástí díla. Rozin své publikum vyzývá, aby přijalo aktivní roli při vytváření objektu a zapojilo se. I když počítače hrají v jeho práci velkou roli, jsou zřídkakdy viditelné. Tento výtvarník je jedním ze stěžejních představitelů v tomto oboru, jeho práce obsahuje jak mechanická, tak softwarová řešení.

Mechanical Mirrors jsou vyrobena z různých materiálů, ale chovají se a reagují velmi podobně; osoba stojící před jedním z těchto objektů, se okamžitě odráží na jeho povrchu. V Mechanical Mirrors jsou zabudované videokamery, motory a počítače, dohromady produkují uklidňující zvuk jakoby divák s nimi interaktoval. 921 šestihranných černých-eloxovaných hliníkových trubek, 921 chromovaných plastových koulí, 819 motorů, řídící elektronika, videokamery, počítače. To vše obsahuje dílo Shiny Balls Mirror, které zobrazuje ostrou a čistou fasádu z hliníku a chromu. Vytváří obraz diváka dvakrát: jednou na každou kouli zvlášť a jednou na celý kus. Podívejte se pro konkrétní příklad na video:

Software Mirrors tvoří zadní projekce obrazovky nebo kiosky přenášených obrazů z kamer a počítačů. Když divák stojí před jedním z těchto kusů, odráží se jeho obraz na obrazovce poté, co byl vložen do počítače. Zobrazuje se rychle, mění se hladkým přechodem, který těsně souvisí s pohyby diváka.

Mirror Number 9 je promítnutá obrazovka, počítač, video kamera, software na zakázku, velikost lze měnit. Toto zrcadlo vytváří mozaiku divákova obrazu. Narozdíl od většiny jiných mozaiek, a to zejména těch softwarově používaných, toto využívá bloky různých velikostí pro vytvoření obrazů. Vybírá velké, kde detail obrazu je nízký, a menší bloky se používají tam, kde je obraz na detaily naopak bohatý.

GEBHARD SENGMÜLLER / A PARALLER IMAGE

Gebhard Sengmüller pracuje také v oboru mediálních technologií. Od roku 1992 se soustředí na vývoj projektů a zařízení se zaměřením na historii elektronických médií, vytváření alternativního systému a budování autogenerativních sítí. Jeho práce byla často představovaná v Evropě, USA a Japonsku, mimo jiné také na místech jako jsou Ars Electronica v Linzi, na Benátském bienále, v Institutu současného umění v Londýně atd.

A Paraller Image je elektronickou camerou obscurou. Socha je založena na fiktivním předpokladu, že v současné době stále platí zásada elektronického přenosu pohyblivých obrazů, a to tím, že je rozbije do jednoho obrazu a obrazové linie. Výsledkem je přístroj, který se pokouší vysoce propracovanými paralelními přenosy každého jednotlivého pixelu od odesílatele k přijímači. To je možné pouze při připojení kamery a monitoru pomocí asi 2.500 kabelů.

https://www.youtube.com/watch?v=gtRwgwX1Q5k

Na závěr připomínáme, že první díl o OLED technologii si můžete přečíst tady.

Text a koncept: Dituše Havr