Monster Movie / Bored Beyond Oblivion

Monster Movie slaví deset let! Kapela, jejíž členové spolu fungují už dokonce dvakrát tak dlouho, přesto se v každém článku o nich musí zmínit Slowdive (protože všichni milujeme Slowdive). A i víc než patnáct let po zlatém lesku shoegaze Christian Savill stále dodává ten zasněný charakteristický zvuk, což ale rozhodně není jejich slabinou. A nejen z důvodu nostalgie po devadesátkách, která už několik posledních pár let všechny přepadá. První singl Bored Beyond Oblivion z jejich nové desky, která vychází u Graveface Records, se taky v dubnu dočkal svého klipu – fotoanimace posmutnělé kreslené postavy, která si z té ukrutné nudy pohrává tu s ptáčkem, tu s krokodýlem na pozadí ponurého kopce s rozpadajícími se budovami tyčícími se do zataženého černého nebe:

Tím kopcem je známý západoberlínský Teufelsberg; uměle vytvořený nejvyšší kopec v celém Berlíně, postavený spojenci ze sutin berlínských budov, aby zakryli nacistickou vojensko-technickou univerzitu vybudovanou Albertem Speerem. Teufelsberg je pravým geniem loci; stará americká odposlouchávací stanice v době studené války s nápisy citátů jako je Paineovo Lead, Follow or get the hell out of the way ve sklepě bizarně sousedilo s v šedesátých letech vytvořenou lyžařskou sjezdovkou. Po spojení Berlína místo chátralo a stalo se centrem ilegálního turismu, až sem konečně před dvěma roky přijel David Lynch se svým lynchovským plánem na vytvoření nové univerzity, kde by se studenti učili transcendentální meditaci, avšak i z tohoto plánu sešlo; co bude dál se zatím neví.

Teď tedy tohle místo zaujalo i Juana Manuela Sentamanse, režiséra videa. O tom toho zas tolik lehce nezjistíte, a to je velká škoda; proto jsme to zjistili my.

„Jmenuju se Juan Manuel Sentamans, narodil jsem se ve Španělsku ale teď žiju v Berlíně. Pracuju jako grafik a videoeditor, ale většinu času vyplýtvám na uměleckých projektech spojených s videem, malbou nebo hudbou.“

K.: Nejdřív k videu pro Monster Movie, jak ses vůbec k práci na něm dostal?

JMS: Znal jsem All Lost, jejich předchozí album, opravdu se mi líbilo… Taky jsem na jejich Myspace četl, že hledají někoho, kdo by jim udělal video k singlu z nového alba… napsal jsem jim, odepsali… a tak jsme začli. Moc milí lidi. Taky skvělá kapela.

K. Takže ten nápad na klip, příběh a to, jak to vlastně všechno vypadá, v tom ti nechali volnou ruku nebo měli nějaké návrhy?

JMS: Žádné návrhy. Měl jsem úplnou volnost.

K.: Proč sis vybral jako místo zrovna Teufelsberg?

JMS: Poslali mi vybranou skladbu a po tom, co jsem si jí hodněkrát poslechl, jsem si řekl, že by se asi hodilo klip natočit právě tam. Přišlo mi, že na tohle místo by se opravdu hodně znuděná osoba hodila, protože pro mě je to místo dost výrazným symbolem opuštěnosti. Špionážní centrum, symbol paranoie předchozí kultury…

K. Kdo je autorem té znuděné postavy?

JMS: Moje španělská kamarádka Mai u mě byla zrovna na návštěvě, úžasně kreslí, a tak jsem navrhl, že bychom tenhle projekt mohli udělat společně. V minulosti jsem dělal nějaké animace s fotkami, ale myslím, že kombinace fotky a kresby je docela zajímavá.

K. Máš rád video, máš rád hudbu… jsou hudební videa něco, co bys chtěl dělat i dál?

JMS: Jasně, že chtěl! Je hezké pracovat pro práci někoho jiného, samozřejmě pokud se ti líbí. Je hodně stimulující co nejvíc se snažit ilustrovat jejich práci. V tomhle případě myslím, že se to Monster Movie opravdu líbilo.

K.: Hudbu používáš hodně i ve svých dalších videích. V jakém smyslu je pro tebe hudba ve tvé práci důležitější, spíš jako inspirace nebo jako něco, čím svoje videa doplňuješ a snad i zlepšuješ?

JMS: Myslím, že při tvoření videa je hodně důležité vytvořit rytmus.. A když vybereš ten správný zvuk k doplnění obrazu, rytmus zvuku doplní vizuální rytmus. Myslím, že je hodně důležité, aby spolu tyhle dvě složky spolupracovaly, proto tomu věnuju hodně pozornosti.

K: A jaký máš vztah k Berlínu? Kromě Monster Movie videa jsi jeho prostředí použil i ve videu Im Herzen Neukölln nebo Wie bereiten Sie sich auf das Sterben vor? …

JMS.: No.. bydlím tady! Je to pro mě hodně stimulující místo, nejen kvůli svojí historii. Je tu velké umělecké hnutí, a je docela jednoduché stát se jeho součástí. Přichází sem spousta lidí z celého světa, a možná, že každý z nich má jiný důvod, ale ten smysl je v tom, že se tu setkáváme a pracujeme spolu.

K.: Viděla jsem tvoje videa s loutkami… Na nich se taky podílíš?

JMS.: Ano… Vlastně se podílím na třech různých projektech jako muzikant – v divadelní společnosti Ras-k-t, hudební skupině Kleineskampforchester a Kabaré Púpala, což je hodně legrační projekt, kde taky vedu pár loutek. Mám celé léto zaplněné představeními!

K.: Připravuješ ještě něco dalšího?

JMS: Právě teď pracuju na plakátu a traileru k nezávislému španělského filmu Dad la cara, který snad spatří světlo světa někdy v září, a připravuju nový animovaný stop motion film, který bude hotový na konci tohohle roku nebo na začátku příštího. Doufám! Je s tím opravdu hodně práce…

Než Juan Manuel svůj nový film dodělá, můžete se vyjet podívat na některé z jeho vystoupení s loutkami a nebo se podívat třeba na čtrnáctiminutový Wie bereiten Sie sich auf das Sterben vor (How do you prepare yourself for death)?

https://vimeo.com/8359735

Text: Kateřina Prokešová

No. 2 MIRRORS

Články by měly začínat vždy nějakým úvodem, ale co říct o zrcadlech? Že to jsou monochromní reflexní desky, ve kterých se odráží obraz? Ano, tato definice je nám všem velmi známá. Ale existují i další, netradiční, varinaty a s těmi vás seznámím v tomto článku.

RANDOM INTERNATIONAL / A STUDY FOR A MIRROR

Druhý díl tohoto seriálu začnu ateliérem rAndom int., kterým jsem minule skončila, tudíž ho již nemusím představovat a můžu přejít rovnu k první ukázce nového tématu. A study for a mirror se týká okamžitého, prchavého obsahu obrazu. Divák se kouká do zrcadla, kde se spolu se světlem objevuje portrét, který téměř hned po svém vykreslení vybledne a znovu se vrátí do zrcadlové reflexe. Účelem je dosáhnout dvojího efektu – narcistického a voyeurského zároveň, který vytváří entropickou existenci. V jeden moment sledujeme náš autoportrét a v dalším opět čistou monochromní plochu.

DANIEL ROZIN / MECHANICAL & SOFTWARE MIRRORS

Daniel Rozin je umělec, pedagog a vývojář z Jeruzaléma pracující v oblasti interaktivního a digitálního umění aktuálně žijící v New Yorku. Jako interaktivního umělce ho zajímá hlavně instalace a socha, které mají jedinečnou schopnost měnit se a reagovat na přítomnost diváka. V mnoha případech se stává divák nedílnou součástí díla. Rozin své publikum vyzývá, aby přijalo aktivní roli při vytváření objektu a zapojilo se. I když počítače hrají v jeho práci velkou roli, jsou zřídkakdy viditelné. Tento výtvarník je jedním ze stěžejních představitelů v tomto oboru, jeho práce obsahuje jak mechanická, tak softwarová řešení.

Mechanical Mirrors jsou vyrobena z různých materiálů, ale chovají se a reagují velmi podobně; osoba stojící před jedním z těchto objektů, se okamžitě odráží na jeho povrchu. V Mechanical Mirrors jsou zabudované videokamery, motory a počítače, dohromady produkují uklidňující zvuk jakoby divák s nimi interaktoval. 921 šestihranných černých-eloxovaných hliníkových trubek, 921 chromovaných plastových koulí, 819 motorů, řídící elektronika, videokamery, počítače. To vše obsahuje dílo Shiny Balls Mirror, které zobrazuje ostrou a čistou fasádu z hliníku a chromu. Vytváří obraz diváka dvakrát: jednou na každou kouli zvlášť a jednou na celý kus. Podívejte se pro konkrétní příklad na video:

Software Mirrors tvoří zadní projekce obrazovky nebo kiosky přenášených obrazů z kamer a počítačů. Když divák stojí před jedním z těchto kusů, odráží se jeho obraz na obrazovce poté, co byl vložen do počítače. Zobrazuje se rychle, mění se hladkým přechodem, který těsně souvisí s pohyby diváka.

Mirror Number 9 je promítnutá obrazovka, počítač, video kamera, software na zakázku, velikost lze měnit. Toto zrcadlo vytváří mozaiku divákova obrazu. Narozdíl od většiny jiných mozaiek, a to zejména těch softwarově používaných, toto využívá bloky různých velikostí pro vytvoření obrazů. Vybírá velké, kde detail obrazu je nízký, a menší bloky se používají tam, kde je obraz na detaily naopak bohatý.

GEBHARD SENGMÜLLER / A PARALLER IMAGE

Gebhard Sengmüller pracuje také v oboru mediálních technologií. Od roku 1992 se soustředí na vývoj projektů a zařízení se zaměřením na historii elektronických médií, vytváření alternativního systému a budování autogenerativních sítí. Jeho práce byla často představovaná v Evropě, USA a Japonsku, mimo jiné také na místech jako jsou Ars Electronica v Linzi, na Benátském bienále, v Institutu současného umění v Londýně atd.

A Paraller Image je elektronickou camerou obscurou. Socha je založena na fiktivním předpokladu, že v současné době stále platí zásada elektronického přenosu pohyblivých obrazů, a to tím, že je rozbije do jednoho obrazu a obrazové linie. Výsledkem je přístroj, který se pokouší vysoce propracovanými paralelními přenosy každého jednotlivého pixelu od odesílatele k přijímači. To je možné pouze při připojení kamery a monitoru pomocí asi 2.500 kabelů.

https://www.youtube.com/watch?v=gtRwgwX1Q5k

Na závěr připomínáme, že první díl o OLED technologii si můžete přečíst tady.

Text a koncept: Dituše Havr

Daniela Deutelbaum / Panorama

V ústeckých Vitrínkách vystavuje aktuálně mladá umělkyně Daniela Deutelbaum svých osm velkoformátových fotografií, jedná se o dvě rozložená panoramata (více v reportáži). S Dandou jsme nedávno natočili menší rozhovor během vernisáže Aleksadry Vajd a Hynka Alta v m.odle o m.odle, kterou před dvěma lety založila. Silva Milková a Veronika Daňhelová, šéfky galerie Vitrínky, si opět připravily na vernisáž malou zábavu, tentokrát šlo o wetart…

Výstava trvá od 5. do 26. května.

Legálně ke stažení / Project Serendipity

Krátce a stručně o londýnském Project Serenpidity: po účinkování coby kytarista v různých hard-corových kapelách začal Scot Paul, jeho hlavní člen (ono to není zas tak těžký, když je sám), tíhnout k mašinkám a obdivovat Richarda D. Jamese. Ve své hudbě se nebojí míchat nemožné, a proto v ní lze slyšet jednak jeho rané zkušenosti, zaslechnete i vlivy post-rockových model Godspeed You! Black Emperor nebo zasněnějšího Four Teta, ale na druhou stranu jednotlivé skladby nemilosrdně drtí break-beatové masáže jako ze Squarepushera. Tedy z dob, kdy ještě neusnul v nekonečných basových improvizacích.

https://www.youtube.com/watch?v=LcCthaVETQ8

To dokazuje i jeho velmi zdařilé čtyřpísňové Crunching Numbers EP, které se Scot rozhodl vydat jako free download. Dva roky staré debutové album vyšlo na DIY labelu Hollow Soul Records a vy si ho můžete stáhnout na stránkách last.fm. Pokud rádi vzpomínáte na Aphex Twina, rozhodně byste neměli prošvihnout blížící se koncerty Project Serenpidity v České republice. Scot u nás nebude hrát poprvé. Svou premiéru si odbyl už vloni v pražském klubu Chapeau, kde se zastavil v rámci svého východoevropského tour. Letos si tuto zastávku zopakuje dokonce pětkrát (18.5. Ústí nad Labem, Mumie, 20.5. Brno, Fléda, 21.5. Plzeň, Pod Lampou, 22.5. Sušice, 23.5. Praha, klub 007 Strahov), pro více info koukněte na jeho myspace profil.

„The starting point was naïvely experimenting with old guitar pedals. Pulling the power out and sampling the noise, plugging the output back into the input and listening to my pedals scream. A teenage love of all things Crackle, Zip and Bleep. Pretty quickly I found out about computers, and their boisterous potential.“

Text: skiwichu

Moderní renesance středověké hudby: Extra Life

Tenhle článek vzniká hodně narychlo. Je tomu totiž jen pár hodin, co jsem zjistil, že v Čechách zahrajou Extra Life. A to konkrétně v Brně zítra, tj. v sobotu 15. května, od 20:00 a to zdarma (v rámci Muzejní noci) na Flédě! Snad, abych vás nalákal, abyste nepřišli o tuhle, dovolím si nazvat, událost.

Extra Life je brooklynská kapela, o který se dá i dneska říct, že je nevídaně originální záležitostí. Směsice gregoriánského zpěvu se spoustou různých nástrojů a, ač jsem laik, neuvěřitelně zahraných kompozic dává tušit od prvního poslechu, že jde opravdu o jedinečnou věc. Nutno podotknout, že také pekelně náročnou. Ne každý tohle asi zkousne, ale za trpělivost slibuju snad doživotní zábavu.

Je to ten typ hudby, co byste doporučili každýmu; je to kapela, o který mluvíte jako o svých největších oblíbencích, víte proč a jste na to hrdí, jenže pak zjistíte, že na to, jak je máte rádi, je neposloucháte zas tak často. Je to totiž podobný asi jako v případě korunovačních klenotů, ty jsou taky vynášeny jen při zvláštních příležitostech. Dalším imponujícím faktem je rozmanitost, zároveň však vnitřní soudržnost jejich alb. Každá z písniček se děje tak trochu jinak. Jako celek se to ale krásně postupně vyvijí (a poslouchá). Takže u Extra Life jednoduše vypínám shuffle.

Dva roky staré album Secular Works letos dostává sourozence se jménem Made flesh. Extra Life jsou Charlie Looker, Caley Monahon-Ward, Tony Gedrich a Nick Podgurski. Vydávají na labelech LOAF, Sockets, Planaria, SYL, Africantape. Zítra doražte a nezapomeňte si peníze na tričko!

BTW A kdo nechce kupovat zajíce v pytli, ať si stáhne I Don’t See It That Way a Blackmail Blues z debutu nebo track Black Hoodie ze splitu Extra Life s Natanem Baldwinem.

BTW2 Extra Life taky blogujou.

BTW3 Text: Jiří Maha

Free Music Archive říká „It’s not just free music, it’s good music“

Podle některých hlasů to mají velké nahrávací společnosti už za sebou. Jen ždímají nebohé umělce a poté se snaží ještě vytahat peníze z nebohých fanoušků, kteří jen chtějí poslouchat dobrou muziku. Někteří hudebníci se vzepřeli tím, že nabízejí svojí hudbu buď zcela zdarma (jako Nine Inch Nails), nebo třeba způsobem „zaplať, kolik chceš“ (Radiohead). Fanoušci jednoduše hudbu stahují, protože na webu jde dnes nalézt prostě cokoliv. Dnes je ale zároveň in stahovat hudbu legálně!

O licenci CC jste už něco málo četli. Na stejném principu staví také web Free Music Archive. Jedná se o interaktivní knihovnu high-quality legální hudby. Problémem hudby zadarmo bohužel často bývá její pochybná kvalita. Za projektem FMA však stojí (mimo jiných) renomované nekomerční rádio WFMU z New Yorku, o kterém třeba magazín Rolling Stone prohlásil, že to je „the best radio station in the country“, a to se za mořem prostě počítá.

Archive není určen jen a pouze pro běžné posluchače. Hledáte pod-safe audio pro svůj podcast? Chcete remixovat a hledáte pre-cleaned samply? Nebo instrumentální audio pro své video? Licence CC a Free Music Archive řeší váš problém. Projekt není postaven na pevném určení rolí umělec-producent-konzument, snaží se spíš vytvořit komunitu lidí se zájmem o hudbu a nabídnout nové možnosti ve sdílení (zapojit se samozřejmě můžete i vy). Oproti konkurentům jako Jamendo disponuje Free Music Archive příjemnějším designem, co se ale funkce týče, jsou si tyto weby až na drobné maličkosti dost podobné.

Hudbu můžete hledat klasicky podle žánrů nebo podle „kurátora“ (vybraní zástupci z řad rádií, klubů a netových labelů, které oslovil přímo FMA, aby doporučili čtenářům své oblíbené umělce, podcasty, remixy, bootlegy,…) a výběr je více než bohatý. A pokud jste líní brouzdat archivem, nechybí samozřejmě ani kolonka nedávno přidaných a nejzajímavějších hudebních počinů. Vše je přehledné, jasné a minimalistické, jak se sluší na 21. století. Nezbývá než popřát příjemný poslech a objevování nové hudby na http://freemusicarchive.org/.

„It’s not just free music, it’s good music“.

A pár našich doporučení na závěr:

Text: Jiří Henych

Barbara Naegelin / Now you’re projecting

Reportáž z drážďanské výstavy Künstler in der KunstGesellschaft jsme vám přinesli nedávno, nyní se můžete kouknout na kompletní záznam performance švýcarské umělkyně Barbary Naegelin, která se odehrála během otevření výstavy 21. dubna 2010 v prostorách galerie Motorenhalle. Sama umělkyně popsala svou práci i konkrétně performance Now you’re projecting v krátkém rozhovoru, který je součástí výše zmíněné reportáže, podívat se na ní můžete tady!

No. 1 OLED

Se skvělým konceptem článků pro Foodlab přišla Dita. Odteď se v nepravidelných intervalech můžete těšit na tématické informace a odkazy na trendy v současném umění, designu a technologiích. „Každý blok článků se bude týkat vždy jednoho tématu, dalším blokem bych chtěla na OLED nenápadně navázat tématem MIRROR.“

Technologie OLED ve zkratce

OLED panely jsou tvořeny diodami, které po zavedení elektrického proudu vyzařují světlo. Panely pracující s OLED technologií nepotřebují žádné podsvícení jako LCD obrazovky. Díky tomu jsou tyto obrazové systémy energeticky výhodnější. Systémy nabízejí velmi stabilní obraz s vyváženým jasem a v neposlední řadě nepříjde jejich výroba draho. V blízké budoucnosti by totiž nemělo být problémem OLED obrazovky jednoduše tisknout. OLED jako takové mohou být snadno naneseny do tenké vrstvy. Nabízí se příměr – namísto popsaného papíru, který by vyjel z inkoustovky, „vyplivne“ speciální tiskárna OLED obrazovku. V oblasti této technologie se už dosáhlo velkého pokroku, a i když ještě není zcela připravená pro běžné masové využití, ovlivňuje už teď každodenní život a designerům nabízí nové možnosti.

JASON BRUGES STUDIO / MIMOSA

Studio založil Jason Bruges v roce 2001. Pracuje zde tým zkušených architektů, projektantů, projektových manažerů a specialistů zabývajících se interakcí a průmyslovým designem. Spolu vytváří interaktivní prostory a plochy pohybující se mezi světem architektury, designu a instalací v umění.

Projekt Mimosa byl představen na milánském veletrhu nábytku 2010 (Salone Internationale del Mobile). Instalace představuje světelné panely, které se otvírají a zavírají jako květy. Skladba byla inspirována rostlinami Mimosa, které se kineticky mění, aby jim vyhovovaly životní podmínky. Tento kus vyrobili pro firmu Philips s použitím jejich Lumiblade OLED (organických LED) modulů vytvářjících jemné lehké okvětní lístky, které se otvírají a zavírají v reakci na návštěvníky.

HYUN JIN YOON & EUN HAK LEE / POCKET LIGHT

Žárovka o velikosti kreditní karty a sama svítí? Neuvěřitelné! Designéři Hyun Jin Yoon & Eun Hak Lee přišli s tímto nápadem v roce 2008 a určitě stojí za zmínku a shlédnutí.

VALENTINA TRIMANI / LIGHTLEAFS

A ještě přihazuji další povedený výrobek stejného rázu od Valentiny Trimani. Když si chceme číst v nočním autobuse (či kdekoli jinde) a nechceme otravovat spolucestující a nemáme po ruce žádný spínač, tak něco jako Lightleaf je perfektním řešením. Téměř stejně tenké jako papír, celý povrch svítí požadovanou září.

RANDOM INTERNATIONAL / YOU FADE TO LIGHT

rAndom International bylo založeno v roce 2002 Stuartem Woodem, Flo Ortkrassem a Hannesem Kochem. Studio začínalo s ideou „licence pro experimentování s posláním vytvořit novou uměleckou slovní zásobu“. V roce 2009 rAndom obdržel čestné uznání Prix Ars Electronica za svou Audience instalaci.

Za svá další díla byli oceněni již několikrát, včetně iF Design v roce 2005 a 2006, Wallpaper Design Award (2006) a Creative Futures Award (2005). Skupina učí na Ravensbourne College of Art and Design a pravidelně od roku 2005 přispívá na Royal College of Art / Design Products. Vybrané projekty vytvořené rAndom jsou reprezentovány Carpenters Workshop Gallery v Londýně a Galerie Volker Diehl v Berlíně.

Také rAndom International byl vyzván Lumiblade Philips Electronics vytvořit interaktivní instalaci, která otevírá tvůrčí potenciál další generace OLED technologie. Inspirovali se nádherným zrcadlovým povrchem jednotlivých OLED modulů, takže výsledkem je ultra tenké interaktivní zrcadlo. Ne, že bychom neviděli nic takového předtím, ale je to stále velmi pěkné.

Text a koncept: Dituše Havr