Archiv rubriky: hudba

Monster Movie / Bored Beyond Oblivion

Monster Movie slaví deset let! Kapela, jejíž členové spolu fungují už dokonce dvakrát tak dlouho, přesto se v každém článku o nich musí zmínit Slowdive (protože všichni milujeme Slowdive). A i víc než patnáct let po zlatém lesku shoegaze Christian Savill stále dodává ten zasněný charakteristický zvuk, což ale rozhodně není jejich slabinou. A nejen z důvodu nostalgie po devadesátkách, která už několik posledních pár let všechny přepadá. První singl Bored Beyond Oblivion z jejich nové desky, která vychází u Graveface Records, se taky v dubnu dočkal svého klipu – fotoanimace posmutnělé kreslené postavy, která si z té ukrutné nudy pohrává tu s ptáčkem, tu s krokodýlem na pozadí ponurého kopce s rozpadajícími se budovami tyčícími se do zataženého černého nebe:

Tím kopcem je známý západoberlínský Teufelsberg; uměle vytvořený nejvyšší kopec v celém Berlíně, postavený spojenci ze sutin berlínských budov, aby zakryli nacistickou vojensko-technickou univerzitu vybudovanou Albertem Speerem. Teufelsberg je pravým geniem loci; stará americká odposlouchávací stanice v době studené války s nápisy citátů jako je Paineovo Lead, Follow or get the hell out of the way ve sklepě bizarně sousedilo s v šedesátých letech vytvořenou lyžařskou sjezdovkou. Po spojení Berlína místo chátralo a stalo se centrem ilegálního turismu, až sem konečně před dvěma roky přijel David Lynch se svým lynchovským plánem na vytvoření nové univerzity, kde by se studenti učili transcendentální meditaci, avšak i z tohoto plánu sešlo; co bude dál se zatím neví.

Teď tedy tohle místo zaujalo i Juana Manuela Sentamanse, režiséra videa. O tom toho zas tolik lehce nezjistíte, a to je velká škoda; proto jsme to zjistili my.

„Jmenuju se Juan Manuel Sentamans, narodil jsem se ve Španělsku ale teď žiju v Berlíně. Pracuju jako grafik a videoeditor, ale většinu času vyplýtvám na uměleckých projektech spojených s videem, malbou nebo hudbou.“

K.: Nejdřív k videu pro Monster Movie, jak ses vůbec k práci na něm dostal?

JMS: Znal jsem All Lost, jejich předchozí album, opravdu se mi líbilo… Taky jsem na jejich Myspace četl, že hledají někoho, kdo by jim udělal video k singlu z nového alba… napsal jsem jim, odepsali… a tak jsme začli. Moc milí lidi. Taky skvělá kapela.

K. Takže ten nápad na klip, příběh a to, jak to vlastně všechno vypadá, v tom ti nechali volnou ruku nebo měli nějaké návrhy?

JMS: Žádné návrhy. Měl jsem úplnou volnost.

K.: Proč sis vybral jako místo zrovna Teufelsberg?

JMS: Poslali mi vybranou skladbu a po tom, co jsem si jí hodněkrát poslechl, jsem si řekl, že by se asi hodilo klip natočit právě tam. Přišlo mi, že na tohle místo by se opravdu hodně znuděná osoba hodila, protože pro mě je to místo dost výrazným symbolem opuštěnosti. Špionážní centrum, symbol paranoie předchozí kultury…

K. Kdo je autorem té znuděné postavy?

JMS: Moje španělská kamarádka Mai u mě byla zrovna na návštěvě, úžasně kreslí, a tak jsem navrhl, že bychom tenhle projekt mohli udělat společně. V minulosti jsem dělal nějaké animace s fotkami, ale myslím, že kombinace fotky a kresby je docela zajímavá.

K. Máš rád video, máš rád hudbu… jsou hudební videa něco, co bys chtěl dělat i dál?

JMS: Jasně, že chtěl! Je hezké pracovat pro práci někoho jiného, samozřejmě pokud se ti líbí. Je hodně stimulující co nejvíc se snažit ilustrovat jejich práci. V tomhle případě myslím, že se to Monster Movie opravdu líbilo.

K.: Hudbu používáš hodně i ve svých dalších videích. V jakém smyslu je pro tebe hudba ve tvé práci důležitější, spíš jako inspirace nebo jako něco, čím svoje videa doplňuješ a snad i zlepšuješ?

JMS: Myslím, že při tvoření videa je hodně důležité vytvořit rytmus.. A když vybereš ten správný zvuk k doplnění obrazu, rytmus zvuku doplní vizuální rytmus. Myslím, že je hodně důležité, aby spolu tyhle dvě složky spolupracovaly, proto tomu věnuju hodně pozornosti.

K: A jaký máš vztah k Berlínu? Kromě Monster Movie videa jsi jeho prostředí použil i ve videu Im Herzen Neukölln nebo Wie bereiten Sie sich auf das Sterben vor? …

JMS.: No.. bydlím tady! Je to pro mě hodně stimulující místo, nejen kvůli svojí historii. Je tu velké umělecké hnutí, a je docela jednoduché stát se jeho součástí. Přichází sem spousta lidí z celého světa, a možná, že každý z nich má jiný důvod, ale ten smysl je v tom, že se tu setkáváme a pracujeme spolu.

K.: Viděla jsem tvoje videa s loutkami… Na nich se taky podílíš?

JMS.: Ano… Vlastně se podílím na třech různých projektech jako muzikant – v divadelní společnosti Ras-k-t, hudební skupině Kleineskampforchester a Kabaré Púpala, což je hodně legrační projekt, kde taky vedu pár loutek. Mám celé léto zaplněné představeními!

K.: Připravuješ ještě něco dalšího?

JMS: Právě teď pracuju na plakátu a traileru k nezávislému španělského filmu Dad la cara, který snad spatří světlo světa někdy v září, a připravuju nový animovaný stop motion film, který bude hotový na konci tohohle roku nebo na začátku příštího. Doufám! Je s tím opravdu hodně práce…

Než Juan Manuel svůj nový film dodělá, můžete se vyjet podívat na některé z jeho vystoupení s loutkami a nebo se podívat třeba na čtrnáctiminutový Wie bereiten Sie sich auf das Sterben vor (How do you prepare yourself for death)?

https://vimeo.com/8359735

Text: Kateřina Prokešová

Legálně ke stažení / Project Serendipity

Krátce a stručně o londýnském Project Serenpidity: po účinkování coby kytarista v různých hard-corových kapelách začal Scot Paul, jeho hlavní člen (ono to není zas tak těžký, když je sám), tíhnout k mašinkám a obdivovat Richarda D. Jamese. Ve své hudbě se nebojí míchat nemožné, a proto v ní lze slyšet jednak jeho rané zkušenosti, zaslechnete i vlivy post-rockových model Godspeed You! Black Emperor nebo zasněnějšího Four Teta, ale na druhou stranu jednotlivé skladby nemilosrdně drtí break-beatové masáže jako ze Squarepushera. Tedy z dob, kdy ještě neusnul v nekonečných basových improvizacích.

https://www.youtube.com/watch?v=LcCthaVETQ8

To dokazuje i jeho velmi zdařilé čtyřpísňové Crunching Numbers EP, které se Scot rozhodl vydat jako free download. Dva roky staré debutové album vyšlo na DIY labelu Hollow Soul Records a vy si ho můžete stáhnout na stránkách last.fm. Pokud rádi vzpomínáte na Aphex Twina, rozhodně byste neměli prošvihnout blížící se koncerty Project Serenpidity v České republice. Scot u nás nebude hrát poprvé. Svou premiéru si odbyl už vloni v pražském klubu Chapeau, kde se zastavil v rámci svého východoevropského tour. Letos si tuto zastávku zopakuje dokonce pětkrát (18.5. Ústí nad Labem, Mumie, 20.5. Brno, Fléda, 21.5. Plzeň, Pod Lampou, 22.5. Sušice, 23.5. Praha, klub 007 Strahov), pro více info koukněte na jeho myspace profil.

„The starting point was naïvely experimenting with old guitar pedals. Pulling the power out and sampling the noise, plugging the output back into the input and listening to my pedals scream. A teenage love of all things Crackle, Zip and Bleep. Pretty quickly I found out about computers, and their boisterous potential.“

Text: skiwichu

Moderní renesance středověké hudby: Extra Life

Tenhle článek vzniká hodně narychlo. Je tomu totiž jen pár hodin, co jsem zjistil, že v Čechách zahrajou Extra Life. A to konkrétně v Brně zítra, tj. v sobotu 15. května, od 20:00 a to zdarma (v rámci Muzejní noci) na Flédě! Snad, abych vás nalákal, abyste nepřišli o tuhle, dovolím si nazvat, událost.

Extra Life je brooklynská kapela, o který se dá i dneska říct, že je nevídaně originální záležitostí. Směsice gregoriánského zpěvu se spoustou různých nástrojů a, ač jsem laik, neuvěřitelně zahraných kompozic dává tušit od prvního poslechu, že jde opravdu o jedinečnou věc. Nutno podotknout, že také pekelně náročnou. Ne každý tohle asi zkousne, ale za trpělivost slibuju snad doživotní zábavu.

Je to ten typ hudby, co byste doporučili každýmu; je to kapela, o který mluvíte jako o svých největších oblíbencích, víte proč a jste na to hrdí, jenže pak zjistíte, že na to, jak je máte rádi, je neposloucháte zas tak často. Je to totiž podobný asi jako v případě korunovačních klenotů, ty jsou taky vynášeny jen při zvláštních příležitostech. Dalším imponujícím faktem je rozmanitost, zároveň však vnitřní soudržnost jejich alb. Každá z písniček se děje tak trochu jinak. Jako celek se to ale krásně postupně vyvijí (a poslouchá). Takže u Extra Life jednoduše vypínám shuffle.

Dva roky staré album Secular Works letos dostává sourozence se jménem Made flesh. Extra Life jsou Charlie Looker, Caley Monahon-Ward, Tony Gedrich a Nick Podgurski. Vydávají na labelech LOAF, Sockets, Planaria, SYL, Africantape. Zítra doražte a nezapomeňte si peníze na tričko!

BTW A kdo nechce kupovat zajíce v pytli, ať si stáhne I Don’t See It That Way a Blackmail Blues z debutu nebo track Black Hoodie ze splitu Extra Life s Natanem Baldwinem.

BTW2 Extra Life taky blogujou.

BTW3 Text: Jiří Maha

Free Music Archive říká „It’s not just free music, it’s good music“

Podle některých hlasů to mají velké nahrávací společnosti už za sebou. Jen ždímají nebohé umělce a poté se snaží ještě vytahat peníze z nebohých fanoušků, kteří jen chtějí poslouchat dobrou muziku. Někteří hudebníci se vzepřeli tím, že nabízejí svojí hudbu buď zcela zdarma (jako Nine Inch Nails), nebo třeba způsobem „zaplať, kolik chceš“ (Radiohead). Fanoušci jednoduše hudbu stahují, protože na webu jde dnes nalézt prostě cokoliv. Dnes je ale zároveň in stahovat hudbu legálně!

O licenci CC jste už něco málo četli. Na stejném principu staví také web Free Music Archive. Jedná se o interaktivní knihovnu high-quality legální hudby. Problémem hudby zadarmo bohužel často bývá její pochybná kvalita. Za projektem FMA však stojí (mimo jiných) renomované nekomerční rádio WFMU z New Yorku, o kterém třeba magazín Rolling Stone prohlásil, že to je „the best radio station in the country“, a to se za mořem prostě počítá.

Archive není určen jen a pouze pro běžné posluchače. Hledáte pod-safe audio pro svůj podcast? Chcete remixovat a hledáte pre-cleaned samply? Nebo instrumentální audio pro své video? Licence CC a Free Music Archive řeší váš problém. Projekt není postaven na pevném určení rolí umělec-producent-konzument, snaží se spíš vytvořit komunitu lidí se zájmem o hudbu a nabídnout nové možnosti ve sdílení (zapojit se samozřejmě můžete i vy). Oproti konkurentům jako Jamendo disponuje Free Music Archive příjemnějším designem, co se ale funkce týče, jsou si tyto weby až na drobné maličkosti dost podobné.

Hudbu můžete hledat klasicky podle žánrů nebo podle „kurátora“ (vybraní zástupci z řad rádií, klubů a netových labelů, které oslovil přímo FMA, aby doporučili čtenářům své oblíbené umělce, podcasty, remixy, bootlegy,…) a výběr je více než bohatý. A pokud jste líní brouzdat archivem, nechybí samozřejmě ani kolonka nedávno přidaných a nejzajímavějších hudebních počinů. Vše je přehledné, jasné a minimalistické, jak se sluší na 21. století. Nezbývá než popřát příjemný poslech a objevování nové hudby na http://freemusicarchive.org/.

„It’s not just free music, it’s good music“.

A pár našich doporučení na závěr:

Text: Jiří Henych

Legálně ke stažení / We Are No Longer The Same od Table

Je náhoda, že zatím obě kapely vydávající u Arty Maniac Dics, pod kterým je schovaný pražský A.M.180 kolektiv, jsou z Plzně? Snad ještě aby tu vyšla i další deska skoroplzeňáka dné, a pražští hipsteři můžou provést hromadný eskapismus do západočeské metropole.

Jinak ale krom stejného regionu skupiny Climatizado (zmiňovaní stájoví kolegové) a Table (česky Stůl nebo taky dle slovnik.cz válečkový dopravník… no, vyberte si) nespojuje vůbec nic. Duo Roman Štětina a Dominik Gajarský se potkalo během studia multimedií na západočeské univerzitě asi před třemi lety, kde spolu začali vytvářet hudbu na pomezí folku a různých experimentů. A teď, po více než roce a půl nahrávání, dávají světu svůj debut v délce necelé půlhodiny, který nakonec vychází v limitované edici 200 ks CD, a pro všechny ostatní je tu zadarmo ke stažení.

We Are No Longer The Same není zrovna moc album na první poslech. Vokál připomíná Iana Curtise s elektronickým spodkem a zní jako hodně divnej krautrock. Když se k tomu ještě přidá záliba v pulsujících vysokých tónech nelahodící ušním bubínkům, může být nahrávka pro slabší jedince i docela problém doposlouchat do konce. Na druhou stranu je ale z desky vidět, že si hoši/kluci/muži/pánové (nevhodné škrtněte) dali záležet a podařilo se jim vytvořit charakteristický zvuk postavený na repetitivních syntetickým midi zvucích. Dost ale komentáře, stáhněte si desku sami a udělejte si svůj názor.

Text: skiwichu

17.dubna ve znamení Record store day

Record store day je oslavou všech nezávislých obchodů s hudbou po celém světě. A i když „celý svět“ v tomto případě zahrnuje především Ameriku a pár dalších obchodů v několika dalších zemích, mezi které ale ta naše bohužel nepatří, přesto můžeme slavit i my, a to hned z několika důvodů.

Začátek Record store day sahá teprve do roku 2007, kdy stav nezávislých obchodů rozesmutnil malou skupinu lidí natolik, že měli potřebu něco dělat; oslavit všechno to hezké, co jim brouzdání mezi regály s deskami či přímo jejich prodej dává. Otcem celého projektu je Chris Brown (poslechněte si ho ve videu na stránkách RSD, kde doporučuje, co si koupit… a vypadá přesně tak, jak byste si asi představovali), který na sebe brzy nabalil několik dalších lidí a odtud už byl jen krůček k tomu, aby 19. dubna 2008 Metallica odstartovala první ročník Record store day. Když se přidaly další obchody, mezi kterými nechybělo ani Rough trade a Sister Ray v Londýně, dalo se čekat, že vše neskončí jen u jednoho ročníku.

A tak je tu letos, sedmnáctého dubna, už třetí ročník bujarých oslav, menších a větších koncertů v menších i větších prostorách nejrůznějších obchodů, doprovodných akcí v podobě vyvařování či body paintingu, ale hlavně, což je v našich končinách pro nás asi nejpodstatnější, přes sto padesát speciálních vydání singlů, EP, LP speciálních vydání či reedic alb dávno vydaných.

Těch je opravdu nepřeberně a jejich zajímavost značně kolísá a je silně závislá na individuálním hudebním vkusu. Událostí přetřásanou už leckde jinde je samozřejmě hlavně vydání prvního singlu Blur po sedmi letech, události, která značně zvyšuje publicitu celé akce. Damon Albarn přispěje i vydáním speciálního desetipalcového singlu White Flag z nového- výborného- alba Gorillaz. Mezi další tipy patří třeba velmi limitovaná edice nového alba The Hold Steady, boxset tří desetipalců 69 Love Songs od Magnetic Fields, speciální vinyl přímo pro RSD Drive by Truckers: Your Woman is a Living Thing / Just Maybe nebo „extrémně limitovaný“ dvojvinyl Black Moth Super Rainbow, čtyřvinylový boxset chicagských hrdinů Wilco, které si můžete poslechnout a prohlédnout v oficiálních tričkách akce i v tomto videu z oficiálních stránek akce:

Tím výčet opravdu ani zdaleka nekončí, lepší bude, pokud pro svou lepší orientaci navštívíte přímo stránky RSD. Můžete si přečíst názory na hudební obchody od umělců od Great Lake swimmers přes Jacka Whitea až po Scorpions, dojmout se nad příspěvky obyčejných lidí, kteří by si za svou vinylovou kolekci mohli postavit dům, zalitovat koncertů v komorním prostředí obchodů, na které se asi nedostanete, a hlavně si vybrat, co že byste si asi tak chtěli a mohli objednat.

text: Kateřina Prokešová

Legálně ke stažení / Echodub Loves Vol. 01

Dubstep je součástí ostrovního undergroundu UK Garage, hned vedle grime a 2-stepu. Mezi jeho nejznámější jména v současnosti patří Burial, Digital Mystikz, Benga a Kode9. Pokud vás tento styl zajímá, William Bevan se vám už oposlouchal nebo jsou na vás Burialova alba moc mainstreamová, tak v tom případě doporučujeme si stáhnout Echodub Loves Vol. 01 od Edinburghského labelu Echodub.

Jedná se o free kompilaci nejfajnovějšího dubstepu od (zatím) ne moc známých interpretů, kteří ale mají velký potenciál zařadit se mezi slavnější jména. (K tomu odkazuje i podtitulek na přebalu desky, který hlásá „A selection of our future favourites“).

Echodub navíc nechce být jen obyčejným labelem otrocky vydávajícím desky. Sami se označují za Label, collective & experimentalists a staví na úzké spolupráci se všemi svými hudebníky. Ačkoliv je v čele někdo, kdo kočíruje a udává směr, základem je, že se každý, kdo je součástí labelu, může ozvat a svojí činností ovlivnit jeho chod.

Do dnešní doby u Echodub vyšlo sedm free EP, dalších devět čeká na vydání a vzhledem k jejich rostoucí popularitě to jistě nebude konec. Většinu z vydaných věcí hraje v Británii BBC Radio 1, u nás je můžete zaslechnout na Radiu Wave. Pro informace o tvorbě, hudebnících a hlavně množství volně stažitelné hudby zabrouzdejte na jejich stránky http://site.echodub.co.uk/.

Text: Jiří Henych

Caribou je zpátky, kdo by to jen čekal?

Návrat Kanaďana Dana Snaitha aka Caribou na hudební scénu s novou deskou Swim připomíná přísloví tichá voda břehy mele. A v tomto případě to můžeme brát opravdu doslovně. Od vydání posledního alba Andorra (Merge Records, 2007) utekly tři roky a teď tu máme Swim. Které je překvapivě dobré… a nečekané. Alespoň takové jsou reakce na ticho po pěšině, které od roku 2007 kolem Caribou nastalo. Vystudovaný matematik s Ph.D tu jak je u něj zvykem staví hudební panoramata skrze nenápadnou elektroniku, cinkání, kravské zvony a chytlavé melodie.

Samozřejmě se k desce váže i dojemná historka se šťastným koncem (pro zájemce – About a year ago, Caribou mastermind Dan Snaith couldnt swim. On a good day, he might get a decent doggy paddle going but, really, he could barely stay afloat. All that changed when ) a samozřejmě nové album má i nový videoklip.

A nový videklip k písničce Odessa natočili Nic Brown, David James a Stephen James z Video Marsh. Předešlá videa pro Caribou z dílny Video Marsh (Irene a Hummingbird) sice připomínají spíše dokumenty National Geographic, na druhou stranu – Caribou by stejně dobře mohl být soundtrackem k podmořským výpravám Jean-Michel Cousteaua.

Swim oficiálně vychází 20. dubna 2010 a pro fanoušky je tu skvělá zpráva – 21. června vystoupí v rámci svého evropského turné také v pražské Meet Factory, večer organizuje Bohemian Like You. Pokud máte rádi Four Teta, High Places nebo Memory Tapes, nepromeškejte.

  • MP3 Caribou – Odessa legálně ke stažení via caribou.fm

Předešlá alba od Caribou si můžete pořídit u