Jan Lesák / Případ pro začátečníka

Dalším absolventem Fakulty umění a designu, kterého zde chceme představit, je Jan Lesák. Jeho eseje věnující se apropriaci v rámci současného umění můžete číst na Foodlabu už pár měsíců. Jsou to texty vybrané z Honzovy diplomky. V tomto příspěvku vám autor představí svou praktickou část diplomové práce.

Prezentovaný výstup projektu je záznamem dlouhodobého procesu, jehož podstatou je transformace filmové složky do objektu. Na fotografiích předkládám film – artefakt v jiném skupenství.

Akt umožnující zmíněnou transformaci filmové složky byl prostý a jednoduchý. Objekt vznikl přepisem mluveného slova z filmu Případ pro začínajícího kata. Použil jsem mechanický psací stroj a standartní formát papíru A4, na střed prázdného listu jsem vždy napsal možný rozsah textu do jedné linie. Slova dostávající se k hraně listu jsem nedělil, snažil jsem se o maximální pozornost a přesnost. Samotnému přepisu jsem se věnoval asi měsíc, vždy několik hodin denně. Postupným vrstvením jednotlivých listů na sebe se utvářel kvádr složený z papírů – objekt.

Konstatní písmo psacího stroje ve spojení se šířkou strany standartního formátu papíru a výškou navrstvených listů se staly měrnou jednotkou, ta by měla neobvyklým způsobem ukázat objem informací, které vstřebáme při sledování celovečerního filmu. Samotný psací stroj je zárukou úkonu, každý úhoz tvoří originální otisk jednoho písmene.

Pro ilustraci uvedu scénu kultovního filmu Shining z roku 1980. Žena o rozum přicházejícího spisovatele Jacka Torrance vchází do jeho pracovny, v psacím stroji nachází papír popsaný opakující se větou „All work and no play makes Jack a dull boy“, v zápětí si všimne plné krabice takto popsaných listů, množství jí způsobuje pocit hrůzy a strachu.

Strohý úkon takto nastaveného přepisu mi umožnil pobývat uvnitř filmu celý měsíc, to je podstata celé práce. Oproti běžným okolnostem, kdy je nám sledování celovečerního filmu k dispozici v průměru kolem devadesáti minut, se vnímání filmu na základě stanovených podmínek mění.

Zpomalené vnímání ovlivňuje úlohu mozku, která spočívá v převodu vizuálních a jiných stimulů ve sled myšlenek. Tento princip lze pozorovat v díle 24 Hour Psycho skotského umělce Douglase Gordona z roku 1993. Autor nabízí osobitou interpretaci Hitchcockova klasického díla, drasticky zpomalená projekce znemožňuje divákovi obvyklé vnímání filmu. Oproti běžnému vnímání tedy Gordon dodává původnímu příběhu nový rozměr, v podobě odhalení skrytých detailů pod prahem běžného vnímání.

Ve své práci kladu podobným způsobem důraz na vnímání díla. Vlastní percepci transformuji do objektu, ze sledování filmu vytvářím reálný záznam. Ověřuji tím fakt, že veškerá konzumace je zároveň produkcí. „Obrazy dělají jejich diváci“, říkal Marcel Duchamp. Užíváním artefaktu se podílíme na produkci nových látek, ani v pozici diváka nejsme zcela pasivní. Nestandartní rovinu vnímání se snažím zhmotnit, dávám jí uchopitelnou podobu a sobě čas si tyto skutečnosti uvědomit. Dostávám se k otázce vztahu díla a do něj vložené informace, vztahu díla a autora. Uměle vytvořený záznam v mé práci je bodem na trajektorii, po které se pohybují informace, za participace jednotlivých autorů, pohyb směrem k novému dílu informace transformuje.

Díky deníkovým zápisům režiséra Pavla Juráčka jsem mohl sledovat vznik scénáře a potom samotného filmu, s kterým jsem se intuitivně rozhodl pracovat. Film je považován za kultovní dílo obodobí „nové vlny“. Pozoroval jsem vlivy Juráčkových osobních prožitků na dílo, jeho inspirační zdroje a atmosféru šedesátých let, kterou prožíval v Praze. Jeho práce a vnitřní svět mne fascinoval natolik, že jsem podstoupil tento výzkum a částečně jsem se pokusil o stylizaci do jeho role. Byl jsem ochoten strávit týdny přepisem jeho exaltované a neobvyklé práce.

Ačkoli mi jde spíše o prezentaci myšlenky a mého osobního přístupu k již existujícímu artefaktu, má práce dostává vizuální podobu. Paralelně se samotným procesem vznikala jeho dokumentace. Další vrstvou projektu je tedy fotografický záznam a jeho prezentace. Vytrvale jsem pracoval na záznamu pracovního prostředí a vzniku objektu. Samotná instalace v galerijním prostoru nemusí mít vždy stejnou podobu. Možnost modifikace je konkrétní reakcí na dané prostředí a jeho dispozice.

Text a fotografie: Jan Lesák